Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně
znamenal, jste to vy, kdo prohrál.
Aaron Hass


Blog každého by měl být jeho svět,
svět ve kterém není mezí,
kam by měl vložit část svého srdce.

Doufám,že mě se to povedlo alespoň z části.
Takže pokud se vám nějaký článek bude zamlouvat,
neváhejte komentovat,kritizovat a zase se někdy vrátit.

Bree (autorka blogu)



Odvedl jí anděl.

25. září 2009 v 20:18 | Bree |  Jednorázovky

Tuhle jednorázovku jsem psala v době, kdy jsem nemohla na PC a vlastně do Vánoc se sem pořádně nedostanu. Snad vám udělám radost alespoň tím, že jí zveřejním. I když není bůh ví jak veselá.. vlastně vůbec není veselá :-) Předem se omlouvám za překlepy a hrubky.



Odvedl jí anděl.

Stála u postele, dívala se na svoje spící tělo. Opravdu spí? Možná, že tohle všechno je vážně jenom sen. Teprve teď si uvědomila, že se vznáší. Otočila se a podívala se do zrcadla, které viselo na protější stěně. V tu chvíli byla zmatená ještě víc.
Viděla svůj odraz, lekla se, připadalo jí, že vidí vyřezávanou truhlu po babičce. Ale ta přeci stála zaní. Nebylo možné aby jí viděla, neda žeby byla průhledná.
Znovu se podívala na spící postavu. Tohle přeci nemůžu být já, pomyslela si.
Dveře zavrzali a do místnosti někdo vstoupil. Byl to urostlý mladý pohledný muž. V jedné ruce držel pomalu dohořívající svíčku, ve druhé nádobu s vlažnou vodou a namočenými obklady. Položil jí na noční stolek a přisedl si na postel ke spící ženě. Jemně jí vzal ruce do svých dlaní a tiše k ní promluvil.
,,Nesmíš mi umřít Jenny. Uzdravíš se, uvidíš.Malá tě potřebuje." Zvedl se, obešel lůžko a naklonil se k dětšké kolébce.
Duch Jenny, nebo spíš její astrální tělo se přemístilo na ním. Kolébky si předtím nevšimka. Naklonila se přes jeho rameno. V kolébce ležela malinká holčička, nespala, ale ani nepomyslela na to ,že by začala břečet. Jenny se nad tím musela usmát. Pokud je dívka ,která spí v manželské posteli ona. Tohle musela být její dcera a pohledný muž její přítel, možná už i manžel.
Nevzpomínala si skoro na nic. Ale začalo jí to vzrat hlavou. Proč si na nic nevzpomíná? A proč má dojem , že Peter- tak se ten muž, otec její dcery jmenuje? ... Proč má dojem,že se bojí o její život?. A právem?. Umírá! Došlo jí vzápětí. Ale to přeci není možné. Všechno se jí musí jenom zdát, Teď se probudí a všechno bude jako dřív.
Nemluvně začalo tiše plakat, jako by nějak tušilo co se děje. Jako by tušilo, že teho matka umírá.
Peter malou vyndal z kolébky a pochoval ji. Přestala břečet.
Jenny se na ně dívala s láskou v očích, chtěla by, aby věděli že je jim nablízku, ale tušila, že kdyby se pokusila nějak jim to naznačit, stejně by jí to nevyšlo.
A jak nad tím vším přemýšlela začaly se jí v hlavě objevovat útržky minulosti:
Seděla u potoka a vyhlížela Peteram byli určitě o pár let mladší než teď. Připadala si jako Julie , Peter byl její Romeo a jejich rodiny jim bránili v jejich lásce.
I přesto tu dnes stála a dívala se na sebe jak umírá.
Peter položil holčičku opět do koébky a pohupolav jí do té doby než zase usnula.
,,Ani jsme jí nevybrali jméno ." Znovu se posadil na okraj postle. Zadíval se na Krista visícího na kříži nad postelí na jejich stěně. ,, Přeci nevezmeš matku mé dceři, nemůžeš si k sobě vzít mojí ženu. Teď ne, ona jí potřebuje." Zadíval se ke kolébce a sevřel ruce umírající ženy do svých dlaní stejně jako to dělával vždycky.Bylo vidět, že Jenny ještě dýchá i když ztěžka.
,,Už musíme jít." Jenny se otočila za hlasem, byl jí povědomí, přesto netušila komu by mohl patřit dokud ho nezahlédla. Byl to anděl. Nebála se ho, i přes to zneklidnila.
,,Ale přeci je nemůžu opustit!" Podívala se na Petera, který stále držel její ruce ve svých dlaních.
,,Musíš," Anděl jí položil ruku na rameno ,,Je čas."
Zklamaně svěsila hlavu, věděla,že jinak to nejde, Přesto doufala, že tohle není konec.
Po chvíli Jennino spící tělo přestalo dýchat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kermisee Kermisee | Web | 26. září 2009 v 16:23 | Reagovat

Otočila se a odešla....
Ach Bree....to mi nedělej...takové pochmurné...mám dnes takovou zvláštní náladu, že jsem až ukápla slzičky...
Bylo to nádherné, je to nádherné ;-) tak smutné...

2 Lawiane Lawiane | Web | 11. února 2010 v 19:22 | Reagovat

Máš to nádherně napsané, krásně jsi to celé dokázala vložit do takové ukázky, aniž by tomu něco chybělo. Je to smutné,ale opravdu se ti to povedlo. Uplně jsem to měla před očima, jako film! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama